Na konci června letošního roku se otec Rafael Moravský vypravil na milostiplnou poutní cestu po pravoslavných monastýrech a svatyních v Řecku. Tuto hluboce duchovní cestu na ostrov Evia a do oblasti Attiky vykonal s požehnáním Jeho Přeosvícenosti Izaiáše, biskupa olomoucko-brněnského. Otec Rafael putoval po svatých místech nejen jako poutník, ale především jako duchovní pastýř – aby před Hospodina a Jeho svaté přenesl to, co nejvíce tíží srdce jeho duchovních dětí a farníků.
Přímluvy u svatého Jana Rusína a novodobých starců na ostrově Evia
První dny pouti patřily ostrovu Evia, místu prostoupenému neustálou modlitbou a askezí. V poutním chrámu ve vesnici Neo Prokopi otec Rafael poklekl před neporušenými ostatky svatého Jana Rusína. U tohoto velkého divotvůrce a přímluvce položil tři naléhavé prosby: za uzdravení a úlevu pro všechny farníky nesoucí kříž nemoci či soužení, za odpuštění hříchů a Království nebeské pro naše zesnulé a v neposlední řadě za utišení bratrovražedné zášti a spravedlivý mír pro těžce zkoušenou Ukrajinu, z níž svatý Jan pocházel.
Pouť dále pokračovala do hlubokých lesů k monastýru Osios David (Proměnění Páně). Toto posvátné místo je spjato se zářivým majákem Pravoslaví moderní doby – ctihodným Jakubem (Tsalikisem), zvaným Živý starec. Díky otci Mojžíšovi z monastýru Paraklitou, který otce Rafaela celým dnem provázel, si odtud poutník odnesl nejen hluboký pokoj, ale i krásnou ikonu ctihodného Jakuba jako požehnání pro svého před měsícem narozeného syna, který nese právě jméno Jakub.
Duchovní oázy a ochrana Přesvaté Bohorodice
Další zastávkou byl ženský monastýr zasvěcený ctihodné Ireně z Chrysovalantou u městečka Rovies. O síle přímluv této byzantské světice svědčí i události ze srpna 2021, kdy monastýr jako zázrakem zůstal nedotčen ničivými lesními požáry, jež zachvátily okolní krajinu. Návštěva se nesla ve velmi milém a veselém duchu, neboť místní matka igumenie se s otcem Mojžíšem zná již od útlého dětství.
Z tichého ústraní ženského kláštera vedly kroky do mužského monastýru Makrimallis, zasvěceného Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu. Toto místo, které bylo v minulosti několikrát vypáleno (naposledy nacisty v roce 1944), z popela vždy znovu povstalo. Před starobylou divotvornou ikonou Přesvaté Bohorodice Makrimallis a u ostatků svatého Parthenia z Lampsaku, patrona nemocných rakovinou, předložil otec Rafael další modlitby za nemocné a potřebné.
Krev svatého Porfyria a modlitby za tvůrce šumperského chrámu
Na svátek Narození Jana Křtitele (24. června) se pouť přesunula do Attiky, do svatého hesychastiria (poustevny) Proměnění Páně v Milesi. Toto neobyčejné místo založil sám ctihodný Porfyrios Kavsokalyvita. Zde, v tichu zachované starcovy prosté kelie a před ostatkářem s ampulí jeho krví, setrval otec Rafael v modlitbě za zdraví farníků a mír na Ukrajině. (Zájemcům o hlubší seznámení se životem tohoto světce otec Rafael vřele doporučuje knihu „Svatý proti své vůli“ od vladyky Kryštofa).
Po tento celý požehnaný čas se o. Rafaelovi stal domovským útočištěm monastýr Paraklitou v Oropou. Zde otec Rafael odsloužil zádušní litiji za dva výjimečné muže: archimandritu Timoteje (dlouholetého představeného tohoto monastýru) a jeromonacha Romana. Bez jejich modliteb, štědrosti a vlastnoruční ikonopisecké i architektonické práce by nikdy nevznikl chrám Svatého Ducha v Šumperku, kde otec Rafael několik let působil jako duchovní správce. Byla to vzácná příležitost splatit modlitbou jejich nezištnou lásku na místě jejich domovského pokání.
Tato milostiplná cesta otce Rafaela nám všem připomíná, že svatí nejsou jen postavami z dávné minulosti, ale našimi současníky, kteří slyší každé naše povzdechnutí a v Kristu neexistuje vzdálenost. Jak vzkazuje sám otec Rafael: „Všem vám na dálku vyprošuji Boží požehnání, pokoj do vašich srdcí a stálou ochranu.“
