Svatý Justin se narodil přibližně sto let po narození Krista a byl vychován v pohanském prostředí. Jeho neklidný duch však nemohl nalézt pokoj v temnotě a lži modlářství, a proto neustále hledal světlo pravdy a skutečnou moudrost. Modlil se k pravému Bohu, v jehož existenci věřil, a prosil Ho, aby ho učinil hodným Ho poznat. Díky bystrosti své mysli, a zejména díky dobrotě a čistotě svého srdce, pochopil, že modly jsou bezživotné. Jelikož samy neměly život, nemohly ho ani předávat a ukojit tak hlubokou touhu lidstva, kterou je žízeň po životě. Nebyly to osoby – nemohly vidět, slyšet ani mluvit, a proto s nimi nemohl navázat osobní společenství. Nemohl s nimi rozmlouvat, sdílet svou radost ani jim zjevit svou bolest, aby v nich našel oporu, útěchu a smysl života. Z toho důvodu hledal živého Boha, který je Osobou a s Nímž člověk může, pokud si to přeje, vstoupit do osobního společenství. Nakonec Ho rozpoznal v Osobě Krista, který se mu zjevil ve znamení Kříže, se „stopami po hřebech“, pokorný a tichý, plný lásky a ran, a přesto Všemohoucí.
Ze Svatého Písma i ze zkušenosti Církve víme, že Bůh nikdy neopustí člověka, který má dobrý úmysl a hledá Ho s vírou. Naopak podle specifických darů každého člověka uspořádává různé prostředky, aby ho přivedl na cestu poznání Boha. Pro svatého Justina byl tímto prostředkem setkání a seznámení se se svatým asketou. Toto seznámení se navenek zdálo být naprosto náhodné. Ale nebylo. V našem životě není nic náhodného; příčinou všeho je Boží prozřetelnost a láska, která usiluje o naši spásu a pečuje o každého z nás jednotlivě. Vše, co se v našem životě děje, se tedy děje podle Boží vůle (buď z dobrého zalíbení, nebo z dopuštění), aniž by byla jakkoli narušena naše svoboda, protože Bůh respektuje naši svobodu jako nikdo jiný. Odpovědnost za vše, co se nám děje, proto leží na nás, neboť naše svobodná vůle není porušována. Podle teologie naší Pravoslavné církve se Boží vůle v našem životě uskutečňuje buď jako „dobré zalíbení“, nebo jako „dopuštění“ Boží. Některé věci, které se nám dějí, Bůh touží vidět a žehná jim (zalíbení), zatímco jiné prostě dovoluje (dopuštění) a podřizuje se našemu rozhodnutí, protože v žádném případě nechce omezovat naši svobodu. Také svatý Justin poznal svatého asketu z Božího zalíbení a byl jím poučen v teologii, která je tou pravou filosofií, neboť je zjevením samotného Boha, a nikoli lidským objevem.
Justin Filosof vynikal díky svému rozumu, a především díky své horlivosti, pokrokem v moudrosti a ctnosti do té míry, že byl učiněn hodným prolít svou krev za Krista, kterého skrze zkušenost (empiricky) poznal a upřímně miloval. Byl vskutku filosofem v pravém smyslu toho slova, tedy milovníkem moudrosti – a to jak moudrosti s malým „m“, tak Moudrosti s velkým „M“. To znamená, že byl moudrý v tom, co studoval a čemu se naučil v rámci lidského vědění, ale především proto, že miloval Krista, který je zosobněnou Boží Moudrostí. Autentická moudrost, stejně jako autentická láska, pokoj, pravda atd., má svou hypostasi (přirozenost, podstatu) – je to Osoba, a touto Osobou je Kristus. Mučedník Justin byl naplněn bázní Boží, která je počátkem a základem Moudrosti. Tato bázeň nemá nic společného se zbabělostí, ale je to duchovní udatnost, úcta a láska.
Život a jednání Božích lidí se liší od života lidí tohoto světa, kteří jsou připoutáni k tomu, co je „zde a nyní“, tedy k tomuto přítomnému životu, a na každodenní události nahlížejí krátkozrace a podle svých osobních zájmů. Svatí jsou jiní, protože události vidí a čelí jim skrze prizma věčnosti. Nad osobní zájmy staví nejen zájem veřejný (což samozřejmě činí také), ale především svou bezpodmínečnou lásku a duchovní užitek. K lidem přistupují jako k osobám, nikoli jako k pouhým individuím, jako by byli jen součástí davu. Proto se jim druzí domýšlejí, bojují proti nim a často je zabíjejí – ať už společensky, nebo biologicky. To se stalo i Justinovi Filosofovi. Záviděli mu pseudofilosofové, byl pomluven a zabit. Svatý Nikodém Svatohorec uvádí ve svém Synaxáři, že „mu záviděl filosof Krescens, který ho nechal tajně zabít, a tak tento blažený přijal korunu mučednického zápasu“.
Pravá filosofie, kterou je teologie Pravoslavné církve a jíž se držel i svatý Justin, je zkušeností a životním postojem, který člověku pomáhá správně přistupovat k ostatním lidem i ke každodenním životním událostem. Nabízí totiž metodu, která vede k vnitřní obnově a k proměně člověka z pouhého individua v osobu. Nesobecká láska a vnitřní svoboda, které jsou charakteristickými rysy lidské osoby, vytvářejí vnitřní naplněnost, jež vede k překonání smrti a k boji proti sociální nerovnosti a nespravedlnosti skrze společenství osob.
Ekklesiastiki Paremvasi, „Ἰουστῖνος ὁ Φιλόσοφος καὶ Μάρτυς“, červen 2001.