Není to svoboda, když lidem říkáme, že je vše dovoleno. To je otroctví. Aby se člověk zdokonalil, musí zakoušet těžkosti. Vezměme si příklad. Máme malý stromek. Pečujeme o něj. Zatlučeme kůl a přivážeme ho provazem. Pochopitelně ho nepřivážeme drátem, protože tak bychom ho poranili. Podle jejich způsobu by stromek nijak neomezovali; jenže ten pak bez toho správně neroste. A pohleďte na dítě. Jeho svobodu omezujeme od samého počátku. Když je počato, je chudák omezeno v lůně své matky a zůstává tam celých devět měsíců. Později se narodí a hned ho zavinou do peřinky, zavinovačky, a jakmile začne růst, postaví kolem něj ohrádku a tak dále. To vše je nezbytné, aby mohlo růst. Zdá se, že mu to bere svobodu, ale bez těchto ochranných opatření by dítě v prvním okamžiku zemřelo.
Svoboda je dobrá tehdy, když ji člověk dokáže užívat s prospěchem a rozumně. V opačném případě je to pohroma.
